Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Z deníku Lží

Pod maskou

12. února 2017 v 22:18 | Profesionální Lhář
Tak je to tady...
Byla chvíle, kdy jsem snil o tom, že mě budou lidé chtít poznat. Že se budou ptát, kdo jsem...
Nikdo se nepřišel zeptat, nikdo se nezajímá a mé vlastní lži, které mne tvoří jsou již tak těžké...
Hádám, že tohle je můj konec. Sundám ze sebe tu masku. Očistím se a vstoupím do světla...
Tahle má malá vzpoura skončí stejně, jako byla započata. Nepovšimnuta.
Cítím to. Ten osvobozující pocit. Už jen natahuji ruku a přijímám osvobození.
Je čas! Strhnout masku a říct světu, co jsem vlastně zač!
Ta svoboda!

Heh... Ne... Ještě jsem si neužil dostatek zábavy.
Ještě chvíli.

Dopis mému Lháři

20. července 2016 v 19:26 | Profesionální Lhář
Nenáviděl jsem. Nenáviděl jsem tak hluboce, že se zdálo, že je to jediný cit, který znám.
Ale nikdy jsem nezapoměl milovat.
A snad proto jsem nenáviděl ještě víc. Protože to tak bolelo. A já si tu bolest pamatoval. Nešla zapomenout.
Má bolest byla spojená s tím, jak jsem miloval. Dokud jsem nebyl schopen zapomenout milovat, nemohl jsem zapomenout onu bolest.
Začal jsem tolik nenávidět snad proto, abych zapomněl milovat. Abych šel dál. Abych od toho utekl.
Byl jsem připravený se nezastavit, vytrvat, utéct. Má nenávist byla mým útěkem.
Ale jak jsem se nezastavil já, nezastavilo se to, od čeho jsem utíkal. Dohnalo mě to. Bolest mne srazila na kolena.
Přes slzy jsem se ji snažil utlouci svou nenávistí. Zadupat ji do země s tím vším, co s sebou přinášela.
Slzy, třas, vzpomínky... Na to, jak jsem miloval. Hluboce. Tak hluboce, jak jsem v tu chvíli nenáviděl.
Nyní... Jsem unavený. Klečím na kolenou v prachu svého zoufalství a vítr z mého nitra mi přínáší vůni promarněného života.
Života, který jsem promhral v hlubokých, ale nesprávně věnovaných citech.
V tu chvíli ses zrodil ty...
Oděl jsem tě do lží, vložil tě do světa, který jsem ti z nich utkal a sledoval jsem, jak se stavíš na nohy. Hleděl jsem na to, jak děláš první krůčky. A jak začínáš lhát. Pamatuji si na tvá slova. Tvá první slova, tvá první lež.
"Děkuji ti, že jsi mne stvořil. Pomůžu ti, aby ti bylo lépe."
Nechal jsem tě lhát, neboť to bylo, proč jsi se zrodil. Abych si mohl odpočinout. Já, člověk, abych mohl udělat to, co jsem přísahal, že nikdy neudělám. Zastavil jsem se.
Vyrobil jsem tebe, Lháře, abys běžel za mě. A aby ses nezastavoval, neotáčel, nevracel se. Abys běžel tam, kam já jsem nedoběhl. A ty běžíš. Lidé ti věří a ty stále lžeš a stále běžíš. Lidé tě milovali a lidé tě nyní nenávidí. A někteří z nich... Tvoří své vlastní Lháře. A ti pokračují ve tvém díle. Snad jako kdyby chtěli vytvořit koloběh.
Tak běž. Nezastavuj se. Já, zrazen svým lidstvím už nemohu. Ty, jenž ses zrodil bez duše, utíkej za mne.
Jsi silný... A já ti věřím. Věřím, že nezastavíš, věřím, že to dokážeš.
Věřím ti tvou lež. Že bude lépe.
... Heh... Dostal jsi mě.

Cokoli je vlastně Nic

1. května 2016 v 10:40 | Profesionální Lhář
Změnit se.
Udělat ze sebe cokoli jen pro jeho lásku.
Není to nakonec zahození sebe samého?
A co zůstane po tomto zahození?
Nic.
Ale kdo by chtěl mít nic?
Nebo spíš nemít.
Zničit svou osobnost, stát se loutkou a přetvořit sám sebe v ideály své lásky.
Která pak stejně odejde a jen proto, že nezbylo nic k milování.
Nezbylo nic.
Nic.
To se stane po rozhodnutí udělat cokoli.
Cokoli pro lásku?
Lépe cokoli pro sebe.
Nezavděčí se ten, kdo se přetváří.
Nakonec nezavděčí se ani ten, co zůstane sám sebe.
Ale pak to méně bolí, neboť si zůstal on sám.
Zůstal sám sobě si a takový, jaký byl.
Co když se přetvoří? Změní? Udělá cokoli?
Stane se nic a to nic mu také zůstane.
A kdo by chtěl mít nic ?

Pro lásku už neudělám nic, neboť co ona udělala kdy pro mě?
Postavila přede mě názory, přání a cesty, jak být pro ni lepší.
Předhodila mi způsoby, jak se změnit.
Ale já se nehodlám měnit. Ne pro lásku.
Změním se snad jen sám pro sebe, protože sám sobě taky nakonec zůstanu.

Drama Queen

18. ledna 2016 v 13:04 | Profesionální Lhář
Už je to dávno... Co jsem si protivně stěžoval na to, čím jsem obklopen. Dnes už to v sobě však nezadržím.
Doufám, že v náhodném čtenáři se najde toliko nadsázky, aby se tomuto zasmál.

Omezenost mých spolužaček je mi známá. Přesto jsem dnes sotva udržel své pocity a jen nesouhlasně zaskřípal zuby.
Tento zvuk se ztratil v souhlasných pokřicích mých druhů, jenž reagovali na perličku mé drahé spolužačky.

"Řekne mi tady někdo, co znamená pojem 'Drama Queen'?"
Nikdo se neozýval a tak pohled učitele spočinul na mě.
"Hysterka, někdo, kdo přehrává a dělá drama z každé situace."
Nedíval jsem se na své spolužačky v nenápadném náznaku, jak to mívám ve zvyku. Měl jsem.
"Takže gayové!"
Nejdřív jsem myslel, že je to vtip. Ale ve vteřině mi došlo, že to myslí vážně. A zatímco všichni souhlasně pokřikovali a představovali povahy házející ručkou, já si, všemi přeslechnut, zaskřípal vztekem zuby.

Kdo normální by nezaskřípěl? Hodil bych po té nádheře něco, ale všeho by byla škoda.
Snad je dobře, že se mě spolužáci už tak nějak bojí, že se o mě raději nezajímají.
Neboť díky tomu neví, jak rád bych jim zakroutil krky. A jak blízko k tomu mnohdy mám.

Jsem citlivý člověk. A jak se okolo sebe rozhlížím, brzo budu vrah. Citlivý vrah.
Zní to jako krásná nová přezdívka. Až na to, že můj současný titul mne lépe vystihuje.

Pohádka

22. května 2014 v 12:28 | Profesionální Lhář
Má mladší sestřička je samé překvapení. Až na výjimky překvapení nemám rád.
Ale tu vám dám její pohádku. Sama mi ji povyprávěla.

Bylo nebylo, ale stejně si to jen vymýšlím. Takže nebylo. Nebylo království. A v něm král, měl pět, nebo šest dcer. Ale důležitá je jen ta jedna, kterou chtěl drak. A jak všichni víme, tak smyšlení princové nejdou na draka, ale do hospody. A tak na to zbyl jen jeden sluha. A abychom nebyli moc originální, tak se mu všichni smáli a princezna ho měla ráda. Říkám to dobře?
Říkáš.
A teď ten konec. Ten kluk. Tak ten šel na draka a drak ho snědl. A pak přišel a snědl i princeznu i krále. A pak přišel můj bráška, Pro-fe-sio-nálný Lhář. A všem jsi vysvětlil, že pohádky přece neexistují a proto drak nemohl prohrát.
Proč jsem tam byl?
V každé pohádce musí být někdo chytrý.

Liar Is Good

11. dubna 2014 v 13:10 | Profesionální Lhář
Proč? Protože kdo chce slyšet, že je tlustý, ošklivý, nevděčný zmetek?
Věříme, že jsme lepší, než doopravdy jsme. sami si nalháváme, že jsme odvážní, že máme silnou vůli, že náš vzhled není tak špatný a pak tomu uvěříme. Mnoho lidí má sebevědomí založené na lži. A také názory. Ty světové názory. Že sobci jsou zlí, že chyby jsou špatné.
A že lež je špatná.
Ale přitom lžeme. Lžeme soě, že jsme sobrí, lžeme druhým, že nám na nich záleží, lžeme svým domácím mazlíčkům, že nám na nich záleží.
Rodiče mi chtěli pořídit mazlíčka. Byl jsem zásadně proti. Nechci zpoutat zvíře v bytě, nakázat mu kdy a kde se má vykálit. Učit ho poskakovat, jak já si hvízdnu, abych se pak s ním předváděl, jako kdyby byl nová značková obuv. Nebo auto.
Když jsem řekl, že bych byl radši, kdyby si jako mazlíčka pořídila smečka vlků mě, byl jsem blázen.
Proto jsem lhář. Tvrdím, že mě mí spolužáci zajímají. Tvrdím, že jsem se naučil. Tvrdím, že mě to zajímá. Tvrdím, že mnohé věci z televize neslyším. Tvrdím osobě tolik prázdných slov.
Jenže ta silná by měla zůstat němá. Čím častěji si je budeme říkat, tím víc se stanou každodenní rutinou. Něčím normálním, obyčejným a běžným.
Proto jsou lháři dobří. Protože když se podíváte okolo sebe, naše spoelčnost je podle lidí dobrá.
LEŽ
Naše země má naději, protože naděje umírá poslední.
LEŽ
Lidé nehloupnou.
LEŽ
Jsme všímaví, pozorní a umíme Opravdově milovat.
LEŽ

Protože každý umí lásku vyjádřit tisíce slovy, ale nedokáže ji cítit.

FotoAlbum

2. dubna 2014 v 20:48 | Profesionální Lhář
"Bez přátel je to jen suchý přežívání a ne žití naplno."

ALE HOVNO SMRADI.
Všichin nás učí, že bez lidí ve svým srdci nemůžete naplno žít. PCHE. Byl jsem sám. Sakra dlouho. A když už jsem našel někoho, na kom mi záleželo, tak jsem se měnil. Protože jsem se snažil, aby si mě oblíbil.
Co mě opustil, můj pohled se údajně zakalil nenávistí. Ale víte co jsem se naučil? Až budete sám a budete se chovat jak chcete, potkáte lidi, co přišli na to samý a tak poznáte kámoše.
DOPRDELE FURT HO MILUJU, JASNÝ!!
-
NEBO TAKY NE!!!
Spíš si s fotkama, na kterých je připomínám, jaký to je být milovaný.
Ale změnil mě a k lepšímu. Byl jsme černá ovce společnosti, co měla svý názory. Teď jsem černá ovce solečnosti, co má vlastní život. Nepřizpůsobuju se kámošům a oni se nepřizpůsobují mě. Protože když jste tam uvnitř sami, je to chvíle, kdy si máte do prdele něco uvědomit.

NEBREČTE, ŽE VÁS NIKDO NEMÁ RÁD!!
Udělejte ze sebe nezávislou bytost a přátelé přijdou sami. A budou to taky takoví samostatní a inteligentní lidé. Ne BFFFFFFFFFFFF a MucinQuy Nejlepšoučkí KamarádQuy.
Ale lidi, co jsou sami sebou, nepřizpůsobují se jen proto, aby zapadli a nechcou po vás, abyste se přizpůsobili.
JEN SAMOSTATNÁ BYTOST MŮŽE NĚKAM PATŘIT.

Problém

20. března 2014 v 20:48 | Profesionální Lhář
Byla mi nedávno položena velice zajímavá otázka.
"Co ti vlastně přijde na tomhle světě tak špatně?"
A odpověď byla jednoduchá. Nevím, proč jsem tu výchovnou poradkyni tak vyděsil.
"My."
--
"Co tím prosím tě myslíš?"
"Lidé jsou největší problém. Vše co se vytvářelo milióny a miliardy let je v háji jen díky tomu, že lidi si počínají jako Lidi."
"Jako lidi? Nevím, jestli správně rozumím tomu, co chceš říct."
"Lidé si nemohou počínat jako zvířata.. Řekněte, copak už jste viděla zebru za volantem? Nebo dva křečky v hromadné dopravě, jak diskutují o tom, kterou stranu budou volit, jestli šelmy, nebo býložravce? Přeci jen šelmy jsou potřebné k udržení řetězce, ale oni sami jsou býložravci, tak by bylo hloupé je nevolit.. Ale snad už mi rozumíte, ne? Člověk nemůže být přirovnáván k zvěři, pokud válčí, složitě skrze poplatky okrádá lidi. Jistě, živě si představuju zajíce, jak u stromu vybírá poplatky za kálení v lese. Není to kapku absurdní? My, kteří ničíme, boříme, záměrně okrádáme a narušujeme přírodní zákony jsme přirovnávani ke zvěři, která nemá ani ponětí o jaderné fyzice, či snad stavbách z malty."
"Neztrácíš se v tom co říkáš?"
"Vy jste se ztratila? Nemluvím nijak přííšerně složitě. Možná by bylo lepší vám to napsat."
"A to ze mě teď děláš hlupáka?"
"To jste řekla vy."
"Zvláštní je, že tak moc zahazuješ techniku, auta a podobně a sám to vše používáš."
"Nezahazuji produkty, zahazuji ty, co s nimi narušují správné dění planety."
"Takže ten problém jsou lidi? Nepřemýšlel jsi někdy třeba, že lidi jsou zvířata, protože se vyvinuli z opic?"
"Podle vašeho přívěsku ve tvaru krucifixu jsem soudil, že jste křesťanka, nu což, asi je to u lidí nad čtyřicet už taková móda."
"Je mi pět a třicet."
"Detail. Moje chyba."
"Jistě, vraťme se. Vyvinuli jsme se přeci jen z opic."
"Ale prosím vás! Copak vám šimpanz postaví jadernou elektrárnu a povede válku za zrušení otroctví?"
"Máš problém s Američany?"
"Nevím, jak jste k tomu došla, ale ne.. S indiány problém nemám. Jsou asi jediný přijatelný druh lidstva. Tedy, ti původní."
"Myslela jsem američany."
"Já mluvím o američanech.. Ale dle vašeho výrazu soudím, že jste myslela obtloustlé potomky evropských přistěhovalců. Ano, s těmi problém mám."
"Nepřijde ti, že tvé myšlení je příliš nenávistné?"
"Možná jen kapku kontroverzní."
"Vysvětli mi prosím tě, kde je ten problém?"
"V lidech.. Ale v tuto chvíli je můj jediný problém váš přehrávaný výraz v obličeji. Snažíte se ze mě udělat chuďátko, které nejsem, abyste na mě mohla aplikovat věci, které jste vyčetla z knih, které já bych vzal do ruky snad jen proto, abych je předal do chřtánu skartovačky."
"Asi jsme pro dnešek skončili."
"Těšilo mě paní poradkyně."

A tak jsme odešel. No není to hloupé? Víte, tenhle rozhovor jsem si nahrával. Ona o tom ví.
Někdy mi přijde, že my jsme v pořádku, ale psychologové z nás dělají blbečky, aby měli být za co placení. No ne?
Ale kde je pak problém?
Přímo tady. MY jsme ten problém drazí, jen je třeba si to přiznat. Možná by pomohlo hromadně vyhladit populaci.
Nebo se dát na dráhu hippies a nechat se učit od pravých indiánů. Protože oni vědí, čí je země.
MY to nejsme. MY jsme její problém.

Alone

9. února 2014 v 14:14 | Profesionální Lhář
Bylo krásné cítit jeho horké rty.
Bylo osvobozující být vítán v jeho náruči.
Bylo nepopsatelné vnímat něžné doteky jeho dlaní.
Byl nekonečně dokonale Můj.
____

Je smutné vzpomínat.
Je těžké mluvit v minulém čase.
Je kruté probouzet se doprostřed noci bez jeho tepla po boku.
Je Pryč.

Pohádka

5. února 2014 v 21:55 | Profesionální Lhář
Nežijeme v povídce.
Neoslepujme se hloupými iluzemi.
Věčnost neexistuje.
Někdo, kdo alespoň trochu není šedá silueta jdoucí v davu nikdy neprorazí.
Neexistuje síla originálu.
I drahokamy se hodnotí podle toho, jak vzácné bývá jejich zabarvení.
Nové je nevítané, nové je obávané.
Nežijeme v pohádce.
Musíme vyrůst Wendy, petře Pane.
Zvonilka patří nakreslená na papír.
Princezny vymřely.
Skleněné střevíčky rozbily se.
Tenhle svět jsme pokřivili a nyní se musíme křivit, abychom mohli chodit rovně.
Slova se dělí na lži co chceme slyšet a Lži co nechceme slyšet.
Naše srdce cítí správně a cítí špatně.
Nikdo neví co je láska, ačkoli slov pro ni má každý tisíc.
Ukecat umíme všichni všechny a kdo se tváří, jako že 'Ne' tak stejně Jo.
Ti staří si myslí, že za nich to bylo jiné.
Mladým stále nikdo nerozumí.
Přitom je to pořád stejné.
Kněží chodí po zlatých kobercích jako služebníci chudých umírajících na špinavé zemi bez povšimnutí.

Omlouvám se. Vlastně ne. Tohle je naše zemělouže. A mě už serou ti lidi. A to co se tu děje. A to že to nezměním. A taky ten chlápek, co se krčil za neprůstřelným sklem řka "Člověk co nemá co skrývat nemá se čeho bát!"
TAK VYLEZ! VYLEZTE VŠICHNI Z TĚCH KRABIC, CO VÁM NARAZILI NA HLAVY UŽ VE STŘEDOVĚKU.
Jsou tu moudří lidé. Ale jejich moudra si mezi sebou JENOM předáváme. Bojujeme proti společnosti v křesle z pohodlí domova.

Zkazili mi chuť k jídlu

19. prosince 2013 v 14:38 | Profesionální Lhář
Občas si říkám, že mí spolužáci utekli z ústavu.
A pak si říkám, že je spíš pustili, protože to s nimi nešlo vydržet.
Všichni se mi vysmívají, že mi nejde zkazit náladu, protože ji mám zruinovanou NonStop. Ne, není to pravda. Má nálada jde zkazit. Například tím, jak se tupá brunetka natřásá před učitelem, co by mohl být její otec. Ah kam tohle vede? Kde skončíme?
Myslel jsem, že budu střílet. Seděl naproti mě, za katedrou a zapisoval si do notesu absenci. Být o dvacet let mladší, dělám si zálusk. BÝT O DVACET LET MLADŠÍ.
Se svým chladným výrazem nezaujatého nájemného vraha jsem svačil. Stačily jí dvě minuty. Dvě minuty a já radši svou svačinu odložil, protože něco jako ona nemá obdoby. Do dalších tří minut má svačina letěla do koše. A kdybych slušně neodešel, letí tam i má snídaně, kterou jsem ještě plně nestrávil.

Mí drazí, netíhnu příliš k této interpretce, ale musel jsem si její písničku najít a zeptat se, zda nebyla napsána právě pro NI. Pro dámu, co zkazila mou chuť k jídlu. A měla by za to ZEMŘÍT.

Oh GOD! Love my Manafest...

3. prosince 2013 v 16:46 | Profesionální Lhář
Ne, vážně Drazí Spoluničitelé vesmíru....
Když si se svou stejně starou sestrou prohodíte vaše identicky vypadající mp3 přehrávače... Bůh/Ďábel/Stvořitel/Kdokoli vás za něco trestá.
Jako například mě, dnes. Ne, že bych si ty sluchátka vrazil do uší hned. Já to udělal až v městské hromadné tlačenici.
Ah ano. Mé dvojvajčené dvojče ... Neposlouchá Manafest. Ani Sum 41. Ani do prdele Evanescenci.
Je to... K-poperka. Lidi nic proti vám. Vážně vám to neberu, ale když mi do uší začala proudit ta.. Ta... Takováto hudba, myslel jsem, že příchází můj osobní soudný den a není možnost zpáteční jízdenky. Zběsile jsem přepínal song za songem a útěchu mi poskytli až nějací... Err... The Gazette..
Ani má sestra nebyla nadšená. Což nepochopím. Komu by se nelíbili Lordi ? Sotva dorazila domů a vtrhla od našeho /ANO! NAŠEHO SPOLEČNÉHO / pokoje, beze slova jsme si ty ďábelské mp3 předali a já si svůj radši podepsal. Znovu nehodláím riskovat den plný... K-popu..

Jen jedna věc na konec, možná jsem konečně pochopil, proč na to ty holky tak letí (Ne, neumím si představit kluka K-popera, dost že znám Beliebera).. B.A.P a jejich Happy Birthday mi to ukázali názorně. No kdo by nechtěl, aby mu nějaký hezký kluk zpíval vše nejlepší k narozeninám (Já bych taky nepohrdnul citací Obrazů Doriana Graye).. A takhle má ona fanynka pocit, že to zpívají jen jí a kvůli ní..
(Opravdu mi nechce nikdo citovat Doriana Graye?)

-Originální nadpis k tématu týdne-

2. prosince 2013 v 14:15 | Profesionální Lhář
Ne vážně. Dostává mě, jak každý, kdo píše k tématu týdne si dá do názvu článku téma týdne.
Vy jste vážně dobrý děcka.
Ale k onomu Adventu... Když škrtnu možnost tetičky neziskové organizace Wiktorky a strejdy nejlepšího učitele Gustava..
Kdo mi řekne co je advent?
Pro mou sestru každdá z těch tří nedělí, před tou nejhorší a "nejslavnostnější", jde o to, jak svíčkou na adventním věnci podpálit dům.
Ano, opravdu ta sedmiletá pijavice běhá po domě s advenťákem a občas trošku přibere záclony.
Pak přichází role mých rodičů, kteří se jí snaží v celkové zkáze obydlí zabránit.
A já jsem ten pubertální chcíplouš, co sedí na pohovce, kouká na tuto situaci, připadá si jako debil a ptá "U jakékoli části těla jakéhokoli svatého... PROČ DO PRDELE JÁ?!"
Myslíte si, že kecám? Klidně bych vám to vyfotil, ale to bych musle nejdřív pod tím plastovým smetákem/stromečkem najít něco, čím by se dalo fotit.
A nepatřilo by to matce.
Ne, opravdu nemám Vánoce rád. A ani advent, když všechno voní cukrovím, zní koledy a sestra se mě ve svým SEDMI letech ptá, jak vypadá Ježíšek... Posledně, když jsem jí ukázal Santa Clause, byl jsem poděravěn stovkami zlých pohledů všech těch milovníků českých vánoc, co si stejně zpívají "All I Want For Christmas Is You."
Takže můj advent se odehrává v duchu černě oděných kluků chodících po ulici, držících se za ruce už jen z principu, že to lidi pobuřuje.. A je mi dobře. A nic si s klukama na Vánoce nedáváme. Na co dárky, když máme znechucené maminky zakrývající svým dětem oči a dědečky, co je chytá infarkt...

Aha.. Tak já jsem nepochopený

2. prosince 2013 v 14:05 | Profesionální Lhář
Hlásím se po dlouhé době spoluničitelé vesmíru.
Dnes jsem se zasse jednou od srdce upřímně zasmál. Čemu? Chemikářce.
Ta baba si mě nějak strašně oblíbila. Nevím proč, možná proto, že jsme jako jediný neměl z testu hůř než tři (Ano, jako jediný si UMÍM schovat tahák).
Víte co mi řekla? Že prý jí připadá, že jsem strašně nepochopená duše.
Tak nevím, jestli se mám smát, protože jí přijdu nepochopený a nevykřičený, nebo proto, že si toho všimla FAKT BRZY.
Co se týče mých uměleckých příspěvků, tak básničky nevymýšlím tak lehce, jako vláda lži.
Přesto, klaním se těm, oc sem zavítají a s křikem neutečou...
Jste opravdu hodně otupělí a bez pudu sebezáchovy.

Originál

21. listopadu 2013 v 19:33 | Profesionální Lhář
Zdravím, drazí spoluničitelé vesmíru..
Dospělí mi po dnešku přijdou ještě víc k sníchu.
Však víte, radí vám být sám sebou. Nebát se vyčnívat z davu.
A co pak?
Pak se dočkáte od otce asi tohoto:
"Proč si tak blbě maluješ oči? Proč furt chodíš v černé kapuci?? Děláš mi ostudu! To se musíř furt dělat jinačí a vystrkovat se ze splečnosti?? Nikdo tady nechodí v černé kapuci stažené do ksichtu a pomalovanýma očima po městě.
I kdyby se svět oblíkl do růžové, tak můj syn bude prostě jediný pitomec v černé, co mě chce ztrapnit!"
"A až všichni budou skákat z okna, budu já ten, co bude jen vesele mávat a stát na místě. A přežiju."

No, ta facka možná zabolela, ale ne tak, jako mě zžírá vztek nad jeho omezeností.
Hele, uvidíte třeba stádo bilých ovcí a tam uprostřed jedna černá.. Uběhnou dny a vy to sáo potkáte znovu a vykřiknete "Jó, tuhle černou si pamatuju!"
Jsem černá ovce, tak si mě pamatujte..
I ty tati..

Shhht.. I want to hear LIE

20. listopadu 2013 v 14:47 | Profesionální lhář
Zdravím drazí spoluničitelé planety.
Mám se vám představit?
Chcete zde přivítat?
Tento blog je od nynějška svět. Svět kluka/muže/dítěte , který chce, aby se o něm mluvilo, aby si bytosti přáli vědět, kým je. Je sebestředný, sobecký, násilnický..
Mám sklony k pohrdání lidmi. A i víc než jen jimi.
Chci si užívat, že nevíte kdo jsem. Že neznáte mou identitu.


Chci vás při svém příchodu uctít touto písní.
Již dlouho mi zaměstnává šrouby v hlavě. Přemýšlejte mí drazí, až ji budete poslouchat.
 
 

Reklama