Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Dopis

22. listopadu 2016 v 14:56 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Drahý pane,
píši vám jako bratr a přítel všech těch mladých dívek, se kterými jste tančil. A jsem neskutečně pobouřen. Jaká drzost, tančit s nimi všemi, usmívat se do široka a nechat vaše jiskřivé oči, aby lapily ty jejich v pasti. Cožpak netušíte, že se do vás všechny lehce zamilují? Už nikdy nezapomenou na ten kouzelný pocit, když jste se spolu proplouvali parketem a jejich srdce bude nakonec zlomeno. Jste tak bezohledný!
Ne, rozhodně vám nepíši proto, že by snad i mne vaše oči pronásledovaly ve snech. Ne, vaše krásné karamelově zabarvené oči mne skutečně nechávají chladným. I to kouzelné jiskření, které jsem v nich mohl tolikrát zahlédnout.
Ani ten váš úsměv, jenž zasáhne každé dívčí srdce a nechá ho rozbušit se rychleji mne neokouzlil. Ach ne, ten váš kouzelný úsměv, na který se stačí podívat a člověk má pocit, že se čas zastavil na mne rozhodně nepůsobí. Ani v nejmenším.
Ani kdybych snad znovu slyšel váš smích, neustalo by mé pobouření. Bože, ten váš zvonivý smích zaplňující místnost jako zvonkohra.
Co smích, už jen váš hlas, byť jste jen promlouval o jakémsi neurčitém tématu s dámami, už ten zněl jako hudba andělů. Člověk najednou nedokázal vnímat nic jiného než jeho zvuk. Nechal se unášet jeho příjemným poslechem. Omámil každou dívku.
A proto tedy... Pane... Rád bych vás požádal, abyste tančil jen s jedinou z nich a nelámal srdce všem.
Hrabě

Drahý hrabě,
rád bych každý svůj tanec věnoval jedné a té samé osobě. Ale vy mou nabídku vždy odmítnete.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama