Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Radost

19. září 2016 v 18:20 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Květina zvadla, jak jsem na ni sáh.
Mrknutím oka změnila se v prach.

Když vzhlédl jsem k nebi, slunce hned zašlo.
Na stezce lesní pro mě bylo prašno.

Já tiše jsem stál a čekal na zpěv ptáčků.
A náhle žádný z nich nevydal ni hlásku.

Sklonil jsem hlavu, bych neviděl svět.
Tu cítil jsem, jak květiny začaly kvést.

Dal jsem se do kroku, ať raději jsem pryč.
I slyšel jsem cvrlikat ptáčky z plných plic.

Jen došel jsem k domu, já zavřel v něm sebe.
A už jsem věděl, že slunce prozářilo nebe.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama