Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Červenec 2016

Dopis mému Lháři

20. července 2016 v 19:26 | Profesionální Lhář |  Z deníku Lží
Nenáviděl jsem. Nenáviděl jsem tak hluboce, že se zdálo, že je to jediný cit, který znám.
Ale nikdy jsem nezapoměl milovat.
A snad proto jsem nenáviděl ještě víc. Protože to tak bolelo. A já si tu bolest pamatoval. Nešla zapomenout.
Má bolest byla spojená s tím, jak jsem miloval. Dokud jsem nebyl schopen zapomenout milovat, nemohl jsem zapomenout onu bolest.
Začal jsem tolik nenávidět snad proto, abych zapomněl milovat. Abych šel dál. Abych od toho utekl.
Byl jsem připravený se nezastavit, vytrvat, utéct. Má nenávist byla mým útěkem.
Ale jak jsem se nezastavil já, nezastavilo se to, od čeho jsem utíkal. Dohnalo mě to. Bolest mne srazila na kolena.
Přes slzy jsem se ji snažil utlouci svou nenávistí. Zadupat ji do země s tím vším, co s sebou přinášela.
Slzy, třas, vzpomínky... Na to, jak jsem miloval. Hluboce. Tak hluboce, jak jsem v tu chvíli nenáviděl.
Nyní... Jsem unavený. Klečím na kolenou v prachu svého zoufalství a vítr z mého nitra mi přínáší vůni promarněného života.
Života, který jsem promhral v hlubokých, ale nesprávně věnovaných citech.
V tu chvíli ses zrodil ty...
Oděl jsem tě do lží, vložil tě do světa, který jsem ti z nich utkal a sledoval jsem, jak se stavíš na nohy. Hleděl jsem na to, jak děláš první krůčky. A jak začínáš lhát. Pamatuji si na tvá slova. Tvá první slova, tvá první lež.
"Děkuji ti, že jsi mne stvořil. Pomůžu ti, aby ti bylo lépe."
Nechal jsem tě lhát, neboť to bylo, proč jsi se zrodil. Abych si mohl odpočinout. Já, člověk, abych mohl udělat to, co jsem přísahal, že nikdy neudělám. Zastavil jsem se.
Vyrobil jsem tebe, Lháře, abys běžel za mě. A aby ses nezastavoval, neotáčel, nevracel se. Abys běžel tam, kam já jsem nedoběhl. A ty běžíš. Lidé ti věří a ty stále lžeš a stále běžíš. Lidé tě milovali a lidé tě nyní nenávidí. A někteří z nich... Tvoří své vlastní Lháře. A ti pokračují ve tvém díle. Snad jako kdyby chtěli vytvořit koloběh.
Tak běž. Nezastavuj se. Já, zrazen svým lidstvím už nemohu. Ty, jenž ses zrodil bez duše, utíkej za mne.
Jsi silný... A já ti věřím. Věřím, že nezastavíš, věřím, že to dokážeš.
Věřím ti tvou lež. Že bude lépe.
... Heh... Dostal jsi mě.