Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Leden 2015

Svědomí

7. ledna 2015 v 17:54 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Jak je ti, mé svědomí.
Zakopané pod zemí.
V hlíně, vlhku, bez slunečního svitu.
V zapomnění, shnij tu!

Třeba jednou, mé svědomí.
Třeba se mi rozední.
Povím ti, že ale nebude to hned.
Můžeš si Requiem pět!

Víš, mé drahé svědomí.
Jednou se probudím.
Budu se chtít vrátit o pár zatáček.
Ale to by vykolejil náš vláček.

Ach, mé drahé, svědomí.
Chyby jsou tak přízemní.
A tam dole, kde ty ležíš.
Nic o nich nevíš.


Hrdina

7. ledna 2015 v 17:35 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Čarovným proutkem mávnu.
Ve vodu proměním horoucí lávu.
Zavři oči a pěj o tom všem.
Že zase jednou ubráním zem.

Kouzelný dotek, co vše zachrání.
I konec světa v nic se obrátí.
Mnoho písní budou o mně psát.
Hrdinou snad dovolí si mě zvát.

Slova jak růže, v srdci mám trní.
Nejsem to já, kdo v náruči šťastně vrní.
Samotě vstříc, bloudím si životem.
Ve zmatení smyslů svázals mě, osude.

Na lavičce, pod stromy s rudými jablky.
Sedím si, sedím, a nedám moc na plky.
Babky si šeptají, ví víc, než celá ves.
O lásce vypraví záhadnou zvěst.

Stíny se pohnuly v rohu, půjdu se bít.
Ať ve štěstí lidé co znám mohou dál žít.
Proč nepadnout za druhé a ještě rád.
Všichni nejsou nevděční, přijdou i děkovat.