Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Melancholie

16. října 2014 v 14:52 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Jsem zajat ve své melancholii.
A dusím v sobě city.
Nevím, jak tu přežiji.
Pátrám po správném klíči.

Mezi stěnami, co se svírají
zas ztratil se mi zámek.
Tak deprese přichází.
Svět, to není pěkný dárek.

Počkám si a uvidím.
Ve světle svic bude svítat.
A já tiše vrhnu stín,
zatímco na vás budu se dívat.

Zajala mne melancholie.
Hned po tom, co jsem pohrdl.
Podivně se mi tu žije.
Však jsem moc líný, abych utekl.

Stěny mě ještě víc svírají.
Teď klíč mi zase spadl.
Očka samy se přivírají.
Snad jen... Abych zvadl.

Jako kytka v květináči.
Co spálili jí kořeny.
Já se umučeně tvářím.
Pro ruce co netleskly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama