Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Říjen 2014

Melancholie

16. října 2014 v 14:52 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Jsem zajat ve své melancholii.
A dusím v sobě city.
Nevím, jak tu přežiji.
Pátrám po správném klíči.

Mezi stěnami, co se svírají
zas ztratil se mi zámek.
Tak deprese přichází.
Svět, to není pěkný dárek.

Počkám si a uvidím.
Ve světle svic bude svítat.
A já tiše vrhnu stín,
zatímco na vás budu se dívat.

Zajala mne melancholie.
Hned po tom, co jsem pohrdl.
Podivně se mi tu žije.
Však jsem moc líný, abych utekl.

Stěny mě ještě víc svírají.
Teď klíč mi zase spadl.
Očka samy se přivírají.
Snad jen... Abych zvadl.

Jako kytka v květináči.
Co spálili jí kořeny.
Já se umučeně tvářím.
Pro ruce co netleskly.

Spadneš

8. října 2014 v 18:00 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Ranní ptáče
dál doskáče.
A nohu si zlomí.

Slzy žháře
padají do polštáře.
Když všeho plameny hoří.

Na výstup vížky
nelze mít stravh z vížky.
Jinak spadneš.

Nelze lásku
mít jen na vlásku.
Jinak marně po ní prahneš.

Myšlenka učně

6. října 2014 v 16:45 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Když v tichu myšlenka
zmírá jak milenka.
Smyslu ona nemá,
dokud hlas jí nedáš.

Zakřič a snad
uznání přijde pak.
Když němým zůstaneš ale,
můžeš se ostatním jen u nohou válet.

Je to tíha, nemysli si.
Hladce nejde nic do sítí
co splétáš tiše v rohu.
Vítám tě, svého sluhu.

Nečekej že strmý vzestup
nevystřídá prudší sestup.
Nahoře je místa málo.
Aby se tam udržeti dalo.

Sinusioda věc je krutá.
Zkus vyčarovat křídla
z knihvy plné kouzel.
Co kouzelník zkoušel.

Napsal ji mou
krví temně rudou.
Tak važ si tedy
oběti té mezi tragédy.

Abys mohl se smát,
musíš i zaplakat.
Samo není nikdy nic.
Vždy jde to za ruku se držíc.

Stojíš pevně na zemi.
Kde jsme všichni pohřbeni.
Odlep se a pak
vzlétni jako pták.

Noc se chýlí k začátku.
Přišli jsme a pozpátku
zas odejdem pryč.
Za matného světla svic.

Chlapec a Panna

6. října 2014 v 16:34 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Panna co už pannou není.
Sedí tiše u předení.
Dlouhá nit je jak krev rudá.
Spředená je ze života.

Panna, co už pannou není.
Marně u kolovratu slzy roní.
Spřada nit, co život značí.
Nechce dělat tuto práci.

Láska pro ni zešedla.
Stejně jak noc předešlá.
Kdo ví, zda přijde ještě za ní?
Či snad jiné dívce už se klaní?

Láska pro ni zešedla.
Jako stará řemesla.
Kéž mohla by jej míti.
Však sama je na spřádání niti.

Chlapec co už chlapcem není.
Vesele si v lese sedí.
Každá nohy mu hned líbá.
Každá chce vedle něj usínat.

Chlapec, co už chlapcem není.
Počal nové pokolení.
Né však jednou, mnohokrát.
Hřích za hříchem v duši zrá.

Slzy dívek jsou mu cizí.
V šeru rána hbitě mizí.
Jméno zná jen on sám.
Žádná se na něj nezeptá.

Slzy dívek jsou mu cizí.
Neví o života přízích.
CO zbůsobil, to neodčiní.
Jde dál a dívky jen jej viní.