Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Březen 2014

Jako šílený

30. března 2014 v 20:38 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Mačkám Delete jako šílený.
A ty postupně mizíš.
Nejdřív lýtka, stehna zaoblený.
O ničem, jako by nevíš.

Snažím se tě zrušit rychle.
Už jen tvá půlka tu zbývá.
Na tvý ubývání mám teď výhled.
A snad si to i užívám.

Jako by nic, špulíš na mě rty.
K dotekům to svádí.
Ale já mačkám delete jako šílený.
Unikám té divoké vášni.

Nenechám tě zmocnit se mé duše.
Ty Ďáble proradný.
Zbyly oči, hledíc na mě tiše.
Pekelným ohněm byly stvořený.

A Zmizela jsi do prázdna.
Ani siluetu nenechal jsem.
Byla by příliš svůdná.
Ke všem možný nemravnostem.

Navrátit zpátky tě nesmím.
To byl by pro mě konec jasný.
Běž do pekla cestu kopat jiným.

Já mačkám delete jako šílený.

Problém

20. března 2014 v 20:48 | Profesionální Lhář |  Z deníku Lží
Byla mi nedávno položena velice zajímavá otázka.
"Co ti vlastně přijde na tomhle světě tak špatně?"
A odpověď byla jednoduchá. Nevím, proč jsem tu výchovnou poradkyni tak vyděsil.
"My."
--
"Co tím prosím tě myslíš?"
"Lidé jsou největší problém. Vše co se vytvářelo milióny a miliardy let je v háji jen díky tomu, že lidi si počínají jako Lidi."
"Jako lidi? Nevím, jestli správně rozumím tomu, co chceš říct."
"Lidé si nemohou počínat jako zvířata.. Řekněte, copak už jste viděla zebru za volantem? Nebo dva křečky v hromadné dopravě, jak diskutují o tom, kterou stranu budou volit, jestli šelmy, nebo býložravce? Přeci jen šelmy jsou potřebné k udržení řetězce, ale oni sami jsou býložravci, tak by bylo hloupé je nevolit.. Ale snad už mi rozumíte, ne? Člověk nemůže být přirovnáván k zvěři, pokud válčí, složitě skrze poplatky okrádá lidi. Jistě, živě si představuju zajíce, jak u stromu vybírá poplatky za kálení v lese. Není to kapku absurdní? My, kteří ničíme, boříme, záměrně okrádáme a narušujeme přírodní zákony jsme přirovnávani ke zvěři, která nemá ani ponětí o jaderné fyzice, či snad stavbách z malty."
"Neztrácíš se v tom co říkáš?"
"Vy jste se ztratila? Nemluvím nijak přííšerně složitě. Možná by bylo lepší vám to napsat."
"A to ze mě teď děláš hlupáka?"
"To jste řekla vy."
"Zvláštní je, že tak moc zahazuješ techniku, auta a podobně a sám to vše používáš."
"Nezahazuji produkty, zahazuji ty, co s nimi narušují správné dění planety."
"Takže ten problém jsou lidi? Nepřemýšlel jsi někdy třeba, že lidi jsou zvířata, protože se vyvinuli z opic?"
"Podle vašeho přívěsku ve tvaru krucifixu jsem soudil, že jste křesťanka, nu což, asi je to u lidí nad čtyřicet už taková móda."
"Je mi pět a třicet."
"Detail. Moje chyba."
"Jistě, vraťme se. Vyvinuli jsme se přeci jen z opic."
"Ale prosím vás! Copak vám šimpanz postaví jadernou elektrárnu a povede válku za zrušení otroctví?"
"Máš problém s Američany?"
"Nevím, jak jste k tomu došla, ale ne.. S indiány problém nemám. Jsou asi jediný přijatelný druh lidstva. Tedy, ti původní."
"Myslela jsem američany."
"Já mluvím o američanech.. Ale dle vašeho výrazu soudím, že jste myslela obtloustlé potomky evropských přistěhovalců. Ano, s těmi problém mám."
"Nepřijde ti, že tvé myšlení je příliš nenávistné?"
"Možná jen kapku kontroverzní."
"Vysvětli mi prosím tě, kde je ten problém?"
"V lidech.. Ale v tuto chvíli je můj jediný problém váš přehrávaný výraz v obličeji. Snažíte se ze mě udělat chuďátko, které nejsem, abyste na mě mohla aplikovat věci, které jste vyčetla z knih, které já bych vzal do ruky snad jen proto, abych je předal do chřtánu skartovačky."
"Asi jsme pro dnešek skončili."
"Těšilo mě paní poradkyně."

A tak jsme odešel. No není to hloupé? Víte, tenhle rozhovor jsem si nahrával. Ona o tom ví.
Někdy mi přijde, že my jsme v pořádku, ale psychologové z nás dělají blbečky, aby měli být za co placení. No ne?
Ale kde je pak problém?
Přímo tady. MY jsme ten problém drazí, jen je třeba si to přiznat. Možná by pomohlo hromadně vyhladit populaci.
Nebo se dát na dráhu hippies a nechat se učit od pravých indiánů. Protože oni vědí, čí je země.
MY to nejsme. MY jsme její problém.

Vlak

20. března 2014 v 20:27 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Stál na jedné koleji.
Stál tam bokem a byl sám.
Připraven vždy pomoci.
Byl připraven a byl tam.

A řekla tenkrát růže růži:
Co za růži, že ty jsi?
Vždyť nejsi rudá, jako všechny.
Modrá se přes nenosí.

Pýcha pořád ještě předchází pád.
Tolik z nás to druzí učí.
A všichni se tomu umí jen smát.
Dokud je život nenaučí.

A vlak tam stál a stojí dál.
A růže už se poučila.
Že pro všechny svět místo má.
A jeho pomoc jednou bude vítaná.

Arogance

17. března 2014 v 17:02 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
A tak chtěl jsem nad vámi mít moc.
A tak toužil jsem svírat vás ve své pavučině.
Však jako pavouk neumím být dobrý dost,
Abych dostal vás tam, kam jsem chtěl.

Já potřeboval, abyste vy potřebovali mě.
Abyste se klaněli mým slovům.
Abyste obdivovali ty verše, ty básně.
Mé jméno aby ulpělo vám na rtu.

Toužil jsem chytit vás do sítí.
A svázat pevně abyste nemohli uniknout.
A že od noci minulé do příští,
budete chtít mi pod masku proniknout.

Jaká to domýšlivost hloupá.
Naslouchat nikoho nedonutím.
To ta Arogance má.
Možná přijdete sami, to ještě uvidím.

Poučeni, nepoučeni

17. března 2014 v 16:54 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Poučení předchozími chybami,
vstupujeme po sté do stejné řeky.
A že prý teď už dojdem cíle,
dřív než nás to vyvhrne zpátky na břeh.

Nakonec stavíme si snad pevný vor,
plný zbytků z nesplněných přání.
Ať máme na čem plout
za tím jedním cílem.

A napravit se nemusíme.
Je plno jiných cest.
Přesto stále jdeme tou jednou.
Ačkoli jsme stokrát dostali na frak.

Slepě míříme po sto prvé
vstříc pastím, kam už jsme tolikrát spadli.
Co víc jen k tomu říct,
než že jsme tvrdohlaví jako mezci.

A nepoučeni ze svých chyb,
radíme všem ostatním.
Jak postavit si vor
ze zbytku nesplněných přání.

Hamka

17. března 2014 v 16:47 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Seděl na posteli a kreslil. Na nebesky modrou obarvená patka vlasů mu padala do očí a on se už po sté ptal, proč si ty vlasy sakra neustřihne. Ale věděl. Nehodlal se prostě zařadit mezi ty ovce. Měl sen.
"Kolikátý už?" optalo se stvoření sedící vedle postele. Vypadalo jako nějaký malý dinosaurus, nebo možná pokémon.
"Nevím, u čtvrtého, který jsi sežral jsem přestal počítat." prohodil. Stvořeníčko jen otevřelo ústa a pak je zaklaplo. Nemělo zoubky.
"Ale věř, že ty sny chutnají skvěle. Třeba ten, že budeš básník." mrklo na kluka korálkovýma očima. Hladově vyčkávalo, kdy se klučina vzdá i toho, který měl teď. Mělo hlad.
"Hm. To jsem rád, že sis pochutnal. Neřáde malej." zabručel kluk. Zmačkal obrázek a hodil ho na zem.
"Hu?" nechápalo zvířátko.
"No malíř ze mě taky nebude, jen papej." zašklebil se kluk. Potvůrka u jeho postele vzala papír a zhltla jej. Od koutku jí stekly slzy.
"Kdysi sis ty sny bral sám." houkl na maličkou obludu kluk.
"Taky jsem se ti dřív nevešel pod postel." odvětilo zvířátko.
"Čím to..?" otočil se na tu potvoru kluk a zaznamenal, že po spořádání dalšího nenaplněného snu je ještě menší.
"Jsi trošku náročný.. Krmíš své sebevědomí zahozenými sny a chceš aby rostlo?"
"A na co by mé sebevědomí mělo chuť?"
"Co takhle trocha odhodlání a naděje??" stvořeníčko packou sáhlo do krku a vylovilo papír.
"Ble. To je nechutné." zašklebil se klučina.
"Nestěžuj si. Ještě jsem ten sen o malířství nestrávil, tak ho koukej naplnit.. Jinak mě už brzy nenajdeš mezi tím smetím tady.. Opravdu ti Vysavač nic neříká?"
"Mám já to ukecaný sebevědomí." vzal si kluk opatrně papír a po chvíli uznal, že to není až tak špatné.
"Grrk.." s nehorázným říhnutím se potvora u jeho postele o něco málo zvětšila.
"Ukecaný a pěkně nechutný sebevědomí." dodal.
"Ale milující a věrný.. Všechny tvý sny jsem polapil a někde tam uvnitř jsou." uculilo se stvoření.
"Nehodláš si je doufám lovit z krku všechny.." zhrozil se kluk.
"Taky můžeme čekat, až přijdou druhou stranou.."
"Jsi pěkně zvrácený sebevědomí."

Hodněměl a Nemuselnic

11. března 2014 v 17:46 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Tenkrát se Princezna z hradu Hodněměl ptala maminky:
"Maminko, je hospodaření na statku pěkná práce?"
"Není dcero, není."
A tak seběhla Princezna schody a řekla farmáři:
"Odpusť, nemohu si tě vzít, lhal jsi a tvá práce není pěkná."
Farmář se otočil a odešel.
Tenkrát podruhé se Princezna z hradu Hodněměl ptala maminky:
"Maminko, je kovařina pěkná práce?"
"Není dcero, není."
A tak Princezna seběhla schody a řekla kováři:
"Odpusť, nemohu si tě vzít, lhal jsi a tvá práce není pěkná."
Kovář se otočil a odešel.
Tenkrát po třetí se Princezna z hradu Hodněměl ptala maminky:
"A Maminko, jaká je to ta pěkná práce?"
"Ležet, jíst bonbóny a nechat vše na muži."
Maminka si vzala do pusy bonbón a myslela na tatínka, jak pracuje.
Tenkrát se Princezna z hradu Hodněměl vdávala.
Brala si Prince z hradu Nemuselnic.
Jenomže Princ z hradu Nemusel nic také Neuměl nic.
A s takovou brzy Neměli Nic.
Tenkrát se kovář opřel o plot.
A tenkrát se i farmář opřel o plot.
A oba si povzdechli:
"To je nám pěkně."