Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Výdech

10. ledna 2014 v 21:00 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
"Skoč k Janě pro vajíčka." prohlásila její Matka. Tak tedy oblékla bundu, vyběhla z domu, přběhla cestu a zazvonila u domu jejich rodinné známé. Kdy jí naposledy Matka řekla jménem? Kdy se na ni otočila s milým úsměvem ve tváři? Jak dávno, dávno je tomu, co se spolu smály. Byly jí otevřeny dveře a ona vešla dovnitř. Janin dům byl jako ze středověké pohádky. V kuchyni znaveně dosedla na válendu.
"Máma prosí o pár vajec." pousmála se. Jana ihned zašl do spíže a přinesla patnáct vajec. Ona se mezitím rozplácla na záda a hleděla na bílý strop. Jak jí přišel blízko.
"Jsi nějaká zadýchaná." prohlédla si ji.
"Nestíhám." přivřela oči a ztěžka oddechovala. Vše se na její osobu poslední dobou jen hromadilo.
"Tak máš tady ty vajíčka. Ať se mamka nezlobí." položila je Jana na stůl kousek od její hlavy.
"Máma počká." zhluboka vydechla a zavřela oči.
Po vteřině je hned otevřela a přesto si přišla lehčí. Podepřela se na loktech a cítila, že není celá, že něco zůstalo ležet. Leželo celé její tělo. Jen její vědomí se osvobodilo od pout k tomu špatnému světu. Jana a její muž viděli mrtvou, uštvanou dívku. Ale duše, která teď stála u válendy pro ně byla příliš vzdálená. Vyšla ven. A z nebe se snesla první kapka deště. Déšť v noci je jedna z nejkrásnějších skladeb. To nejspíš nebe slaví její svobodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama