Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Leden 2014

Víno

24. ledna 2014 v 11:10 | Profesionální Lhář
Kapk vína na rtu ulpěla ti.
A tvé oči mě meziím popalují vášní.
Z bezpečí svého křesla na tebe hledím.
Co od tebe mám čekat, nevím.

nkláníš se ke mě a nabízíš mi své rty.
A já chci utéct a před nim se skrýt.
Takových jako ty, stovky mohu mít.
Je lehké si takové jako ty naklonit.

Vstanu, neb netížíš mne, jsi příliš lehká.
Možá máš drahé šaty a jsi pěkná.
Avšak pod tím vším už moc není.
Dopij si víno, já u jiné musím hledat štěstí.

Když

24. ledna 2014 v 11:05 | Profesionální Lhář
Co když všichni lžou jen ze strachu?
Ze strachu, co je v noci buí.
Ze strachu, co je ovládá
Ze strachu, že budou odmítnutí.

Co když bůh nestvořil lidi, ale lidé boha?
Boha, co má je spasit.
Boha, co má je rád.
Boha, kterému mohou věřit.

A co když pravda je vážn jen ve víně?
Ve víne, snad bílém, snad červeném.
Ve víně, možná v tom z Itálie.
Ve víně, kdo pozná ve kterém?

Tulák

23. ledna 2014 v 16:50 | Profesionální Lhář
Letem světem alejemi.
Letem světem závějemi.
Hledám, hledám, nenacházím.
Na chvíli chytím a hned zas ztrácím.

Ne, nic není věčný.
Ani všechny ty krásné slečny.
Všechno má svůj konec, a tak já
Přesunu se zas o město dál.

V létě, v zimě, na jaře.
Spát chodím do cizí garáže.
A dokonce ani na podzim,
Já prostě domů nechodím.

Můj domov je cesta má.
Kudy jsem šel, každý vzpomíná.
Na to, jak se štěstí a smutek hádá.
V očích jednoho tuláka.

Výdech

10. ledna 2014 v 21:00 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
"Skoč k Janě pro vajíčka." prohlásila její Matka. Tak tedy oblékla bundu, vyběhla z domu, přběhla cestu a zazvonila u domu jejich rodinné známé. Kdy jí naposledy Matka řekla jménem? Kdy se na ni otočila s milým úsměvem ve tváři? Jak dávno, dávno je tomu, co se spolu smály. Byly jí otevřeny dveře a ona vešla dovnitř. Janin dům byl jako ze středověké pohádky. V kuchyni znaveně dosedla na válendu.
"Máma prosí o pár vajec." pousmála se. Jana ihned zašl do spíže a přinesla patnáct vajec. Ona se mezitím rozplácla na záda a hleděla na bílý strop. Jak jí přišel blízko.
"Jsi nějaká zadýchaná." prohlédla si ji.
"Nestíhám." přivřela oči a ztěžka oddechovala. Vše se na její osobu poslední dobou jen hromadilo.
"Tak máš tady ty vajíčka. Ať se mamka nezlobí." položila je Jana na stůl kousek od její hlavy.
"Máma počká." zhluboka vydechla a zavřela oči.
Po vteřině je hned otevřela a přesto si přišla lehčí. Podepřela se na loktech a cítila, že není celá, že něco zůstalo ležet. Leželo celé její tělo. Jen její vědomí se osvobodilo od pout k tomu špatnému světu. Jana a její muž viděli mrtvou, uštvanou dívku. Ale duše, která teď stála u válendy pro ně byla příliš vzdálená. Vyšla ven. A z nebe se snesla první kapka deště. Déšť v noci je jedna z nejkrásnějších skladeb. To nejspíš nebe slaví její svobodu.

Má drahá

10. ledna 2014 v 20:52 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Násilně zpřetrhat řetězy,
co nás k sobě pojí.
Má drahá, Myslela jsi,
že to oddálí to, čeho se bojíš.

Co přesně to je?
No, tak to už nevím.
Tohle něžné tajemství
šeptáš radši chladné zemi.

Má drahá, zmizela jsi.
Splynula s tím šedivým davem.
Nerozloučila ses.
Nechť setkáš se se zdarem.

Má drahá, nechalas tu stín.
A taky vůni a svůj smích.
Jak se tam asi máš?
V těch vzdálených říších.

Nechalas mě tu stát.
Se svou láskou v náručí.
Čas je krutý a ty též.
Snad pro příště mě to poučí.