Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Prosinec 2013

Jak to pokračuje dál?

23. prosince 2013 v 11:06 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Pláčeš , křičíš, kdo to slyší?
Brečíš, škrábeš, kdo to vidí?

Hluší, slepí, obejdou tě.
Ve skořápce uzamkneš se své.

Mrtví, živí, Živí, mrtví..
Slzy křišťálové na tvářích se ti skví.

Pros si, žadoň, Modli se.
Máš strach, že už nevrátí se.

Tváře bledé, mělký dech.
Hruď nezvedá se a sotva najdeš tep.

Už odešli? V ten věčný, posmrtný ráj?
Nebo ne? Jak příběh pokračuje dál?

Nevíš...

Myšička

23. prosince 2013 v 11:01 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
VESELÉ VÁNOCE.... (I Profesionální Lhář má své chvilky)

Myšičko myš, pojď ke mě blíž.

Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš.
Nejsem já Jerry, tak rychlá, tak chytrá.
Když k tobě přijdu, nedožiju se zítřka.
Chytneš mě za ocas a kousneš do krku.
Tvé zoubky jím lehounce projedou.

Ale myšičko myš, jakpak to tak jistě víš?

Znám kočky kocourku, jen na jídlo a pohodlí pomýšlíš.
Budeš mě držet za malinký můj hřbet.
Člověku doneseš mě před dveře, aby se lek.
A pak se mnou odejdeš na tajné místo.
Jen kosti ze mě zbudou, v tom já mám jisto.

Zkazili mi chuť k jídlu

19. prosince 2013 v 14:38 | Profesionální Lhář |  Z deníku Lží
Občas si říkám, že mí spolužáci utekli z ústavu.
A pak si říkám, že je spíš pustili, protože to s nimi nešlo vydržet.
Všichni se mi vysmívají, že mi nejde zkazit náladu, protože ji mám zruinovanou NonStop. Ne, není to pravda. Má nálada jde zkazit. Například tím, jak se tupá brunetka natřásá před učitelem, co by mohl být její otec. Ah kam tohle vede? Kde skončíme?
Myslel jsem, že budu střílet. Seděl naproti mě, za katedrou a zapisoval si do notesu absenci. Být o dvacet let mladší, dělám si zálusk. BÝT O DVACET LET MLADŠÍ.
Se svým chladným výrazem nezaujatého nájemného vraha jsem svačil. Stačily jí dvě minuty. Dvě minuty a já radši svou svačinu odložil, protože něco jako ona nemá obdoby. Do dalších tří minut má svačina letěla do koše. A kdybych slušně neodešel, letí tam i má snídaně, kterou jsem ještě plně nestrávil.

Mí drazí, netíhnu příliš k této interpretce, ale musel jsem si její písničku najít a zeptat se, zda nebyla napsána právě pro NI. Pro dámu, co zkazila mou chuť k jídlu. A měla by za to ZEMŘÍT.

Umělec

19. prosince 2013 v 11:55 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Zhýralí mladíci na básníky si hrají.
Kouzlo slov sotva uchopí.
Díla svá mistrovskými nazývají.
Jejich hloupost mě trápí.

Kdyby umění bylo tak lehké.
Každý byl by umělec!
Dnes slavným stát se není těžké.
Však NEJSI Umělec!

Křičet mě to nutí!
Ta hloupá nadutost!
Ty nejsi básník!
Tak už prosím přestaň! Dost!

Netvrdím, že já jsem mistrem.
K hvězdám mám daleko.
Však z každým novým jitrem,
neječím a udělám k nim krok.

Chválíš se svým dílem.
A jsi teprv na začátku.
Možná, že se někdy sejdem.
Až pokročíš, ty holobrátku.

Vzkaz Walkerovi

7. prosince 2013 v 16:47 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Kavárna Belevue.
Tak si boháči velebí.
Hoví si a smějí se.
Tváře za oknem v odlesku měsíce
Nevšimnou si, dnes již ne.
Jejich srdce je tupé a kamenné.
Snad jen, jak psu, hodí klacek.
Aby nekazil byť stín krásek.
Co motají se okolo jen pro peníz.
A co oči Topičovy? Nezajímá se nikdo víc.
A proto sedím ti teď na hrobě.
Ty měl jsi pravdu, Walkere.


Těžká je Pravda

6. prosince 2013 v 17:51 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Jsem lhář, který nelže. Jsem Profesionální Lhář.

Je těžké se ptát.
A pravdu chít.
Od přátel, co nechtějí ti ublížit.

Je těžké se ptát a pravdu chtít.
Od neptřátel.
Ti chtělí ti ublížit!

Je těžké se ptát.
A čistou pravdu chít od matky.
Pro ni jsme dokonalí!

Je těžké se ptát.
Na pravdu.
Když lehké je Lhát.

WHO are YOU and WHO am I (?)

5. prosince 2013 v 11:59 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Chlapec s dlouhými tyrkysovými vlasy a jemnou pletí blankýtnima očima pozoruje nebe. Je štíchlý, drobný a křehký. Jeho ústa jsou skoro stejně bledá jako tváře. Kryla jej jen dlouhá šedá halena a tak druhý mladík vedle něj mohl obdivovat jeho krásná štíhlá stehna.
Ale v jeho černých očích se lesklo to samé nebe, na které se díval ten první. Vítr si pohrával s několika kratšími prameny vlasů barvy nočního nebe, které nedržely v tenkém copu. Byl ještě bílejší než sníh, ale jeho rty křičely do světa obarveny na černo. Černější nebyl ani dlouhý kabát s vysokým límcem, ani postupně se zužující kalhoty.
"Líbej mě." hlesl světlovlásek.
"Proč?" ani na setinku na něj druhý nepohlédl.
"Nechci se cítit tak odvržený. Zapomenutý." hlesl. Poslepu našel ruku druhého a opatrně se jí chytil.
"Pokud si tě podmaním, tvá osobnost se ztratí."
"Tak řekneš, že jsi to neudělal." sklonil hlavu. Čím víc byl tmavovlasým odmítán, tím osamocenější se cítil.
"Ale ty to říct nemůžeš." hlesl ledově.
"Lži Prosím!" vykřikl zoufale. Copak je opravdu tak ošklivý, nepříjemný, odporný, že jej i jeho bratr odmítne?
"Ah, Pravdo." sklonil hlavu Vyprostil jeho ruku ze sevření a dál sledoval nebe.
Čas, který líně plynul. Čas, který se odehrával převážně v jeho jméně.

Oh GOD! Love my Manafest...

3. prosince 2013 v 16:46 | Profesionální Lhář |  Z deníku Lží
Ne, vážně Drazí Spoluničitelé vesmíru....
Když si se svou stejně starou sestrou prohodíte vaše identicky vypadající mp3 přehrávače... Bůh/Ďábel/Stvořitel/Kdokoli vás za něco trestá.
Jako například mě, dnes. Ne, že bych si ty sluchátka vrazil do uší hned. Já to udělal až v městské hromadné tlačenici.
Ah ano. Mé dvojvajčené dvojče ... Neposlouchá Manafest. Ani Sum 41. Ani do prdele Evanescenci.
Je to... K-poperka. Lidi nic proti vám. Vážně vám to neberu, ale když mi do uší začala proudit ta.. Ta... Takováto hudba, myslel jsem, že příchází můj osobní soudný den a není možnost zpáteční jízdenky. Zběsile jsem přepínal song za songem a útěchu mi poskytli až nějací... Err... The Gazette..
Ani má sestra nebyla nadšená. Což nepochopím. Komu by se nelíbili Lordi ? Sotva dorazila domů a vtrhla od našeho /ANO! NAŠEHO SPOLEČNÉHO / pokoje, beze slova jsme si ty ďábelské mp3 předali a já si svůj radši podepsal. Znovu nehodláím riskovat den plný... K-popu..

Jen jedna věc na konec, možná jsem konečně pochopil, proč na to ty holky tak letí (Ne, neumím si představit kluka K-popera, dost že znám Beliebera).. B.A.P a jejich Happy Birthday mi to ukázali názorně. No kdo by nechtěl, aby mu nějaký hezký kluk zpíval vše nejlepší k narozeninám (Já bych taky nepohrdnul citací Obrazů Doriana Graye).. A takhle má ona fanynka pocit, že to zpívají jen jí a kvůli ní..
(Opravdu mi nechce nikdo citovat Doriana Graye?)

-Originální nadpis k tématu týdne-

2. prosince 2013 v 14:15 | Profesionální Lhář |  Z deníku Lží
Ne vážně. Dostává mě, jak každý, kdo píše k tématu týdne si dá do názvu článku téma týdne.
Vy jste vážně dobrý děcka.
Ale k onomu Adventu... Když škrtnu možnost tetičky neziskové organizace Wiktorky a strejdy nejlepšího učitele Gustava..
Kdo mi řekne co je advent?
Pro mou sestru každdá z těch tří nedělí, před tou nejhorší a "nejslavnostnější", jde o to, jak svíčkou na adventním věnci podpálit dům.
Ano, opravdu ta sedmiletá pijavice běhá po domě s advenťákem a občas trošku přibere záclony.
Pak přichází role mých rodičů, kteří se jí snaží v celkové zkáze obydlí zabránit.
A já jsem ten pubertální chcíplouš, co sedí na pohovce, kouká na tuto situaci, připadá si jako debil a ptá "U jakékoli části těla jakéhokoli svatého... PROČ DO PRDELE JÁ?!"
Myslíte si, že kecám? Klidně bych vám to vyfotil, ale to bych musle nejdřív pod tím plastovým smetákem/stromečkem najít něco, čím by se dalo fotit.
A nepatřilo by to matce.
Ne, opravdu nemám Vánoce rád. A ani advent, když všechno voní cukrovím, zní koledy a sestra se mě ve svým SEDMI letech ptá, jak vypadá Ježíšek... Posledně, když jsem jí ukázal Santa Clause, byl jsem poděravěn stovkami zlých pohledů všech těch milovníků českých vánoc, co si stejně zpívají "All I Want For Christmas Is You."
Takže můj advent se odehrává v duchu černě oděných kluků chodících po ulici, držících se za ruce už jen z principu, že to lidi pobuřuje.. A je mi dobře. A nic si s klukama na Vánoce nedáváme. Na co dárky, když máme znechucené maminky zakrývající svým dětem oči a dědečky, co je chytá infarkt...

Aha.. Tak já jsem nepochopený

2. prosince 2013 v 14:05 | Profesionální Lhář |  Z deníku Lží
Hlásím se po dlouhé době spoluničitelé vesmíru.
Dnes jsem se zasse jednou od srdce upřímně zasmál. Čemu? Chemikářce.
Ta baba si mě nějak strašně oblíbila. Nevím proč, možná proto, že jsme jako jediný neměl z testu hůř než tři (Ano, jako jediný si UMÍM schovat tahák).
Víte co mi řekla? Že prý jí připadá, že jsem strašně nepochopená duše.
Tak nevím, jestli se mám smát, protože jí přijdu nepochopený a nevykřičený, nebo proto, že si toho všimla FAKT BRZY.
Co se týče mých uměleckých příspěvků, tak básničky nevymýšlím tak lehce, jako vláda lži.
Přesto, klaním se těm, oc sem zavítají a s křikem neutečou...
Jste opravdu hodně otupělí a bez pudu sebezáchovy.