Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Listopad 2013

Lži

22. listopadu 2013 v 18:29 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Že lež nesnesl bych,
to moc dobře víš.
Nerada mi lžeš,
protože ti na mě záleží.
No přesto..
Když kouknu se ti do očí,
tak vidím své
a světem mi to zatočí.
A říkej si co chceš,
hlupák nejsem a vím..
Ty lžeš mi, kamarádko, lžeš.

Originál

21. listopadu 2013 v 19:33 | Profesionální Lhář |  Z deníku Lží
Zdravím, drazí spoluničitelé vesmíru..
Dospělí mi po dnešku přijdou ještě víc k sníchu.
Však víte, radí vám být sám sebou. Nebát se vyčnívat z davu.
A co pak?
Pak se dočkáte od otce asi tohoto:
"Proč si tak blbě maluješ oči? Proč furt chodíš v černé kapuci?? Děláš mi ostudu! To se musíř furt dělat jinačí a vystrkovat se ze splečnosti?? Nikdo tady nechodí v černé kapuci stažené do ksichtu a pomalovanýma očima po městě.
I kdyby se svět oblíkl do růžové, tak můj syn bude prostě jediný pitomec v černé, co mě chce ztrapnit!"
"A až všichni budou skákat z okna, budu já ten, co bude jen vesele mávat a stát na místě. A přežiju."

No, ta facka možná zabolela, ale ne tak, jako mě zžírá vztek nad jeho omezeností.
Hele, uvidíte třeba stádo bilých ovcí a tam uprostřed jedna černá.. Uběhnou dny a vy to sáo potkáte znovu a vykřiknete "Jó, tuhle černou si pamatuju!"
Jsem černá ovce, tak si mě pamatujte..
I ty tati..

Vrahova zpověď

21. listopadu 2013 v 19:22 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Jak voda na zem kapala,
já mříže jsem viděl.
A za nimi slunce zapadá.
Jednu hloupou slzu jsem setřel.

Srdce mi prasklo v půli
a topí se teď v krvi,
jaká tekla i z té rány,
co udělal jsem ti v hrudi.

Hvězdy si šeptají,
že jmenuji se vrah.
A mezitím potají
přeju si obějmout tě zas.

Smrtka

21. listopadu 2013 v 19:16 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Jó, to jednou v noci
kamarád mi na dveře kosou klepal.
Tu má tvář měla směv ryzí.
Já vzal jsem i kosu svou a s ním ven se vydal.

Šli jsme městem.
A tu se byl slyšet křik.
V bolestech tam muž dopadl na zem.
Smrt za ním přišla, víš?

Každý se nějak živit musí.
A to mě prostě omlouvá.
Že mtrvé dělám z živých.
Je to jenom fuška má.

A smrt, to je jen další pocit.
Jako láska, smutek nebo chtíč.
A jakkoli vysoko jsi se ocit.
Jednou to místo uvolníš.

Věčnost nic není.
To slovo jen člověk stvořil.
A jak pročítáš se touhle básní,
já abych zas kosu brousil.

Dopad

20. listopadu 2013 v 15:51 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Rudý ten květ, co na zem dopad.
Rudá, tvá krev co padá k němu.
Zastav ten pramen a jinak si poraď.
Nešpiň posvátnou bělobu sněhu.

Perutě anděla, padla až k nohám.
Nikdo však nepozved je a dál tam jen leží.
A až ten anděl hloupounce skonal,
Pak všechny oči všímaly si.

Poslední padne moje slza.
Co v sobě skrývá, uhádni.
A má tvář, ta bude tak drzá,
že jak smát se jízlivě, to dobře ví.

Shhht.. I want to hear LIE

20. listopadu 2013 v 14:47 | Profesionální lhář |  Z deníku Lží
Zdravím drazí spoluničitelé planety.
Mám se vám představit?
Chcete zde přivítat?
Tento blog je od nynějška svět. Svět kluka/muže/dítěte , který chce, aby se o něm mluvilo, aby si bytosti přáli vědět, kým je. Je sebestředný, sobecký, násilnický..
Mám sklony k pohrdání lidmi. A i víc než jen jimi.
Chci si užívat, že nevíte kdo jsem. Že neznáte mou identitu.


Chci vás při svém příchodu uctít touto písní.
Již dlouho mi zaměstnává šrouby v hlavě. Přemýšlejte mí drazí, až ji budete poslouchat.