Nesmysl smyslem se stane, jakmile osla vedle moudrého posadíš.

Crying

Pondělí v 21:35 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Again I lay here alone.
Keeping tears falling down.

Nothing changes the world around.
So I make another wound.

Lying to myself that I got hurt.
Seeing myself as pile of dirt.

Wanting to love but running away.
Hoping to be reasonable someday.

And still doing nothing.
Just keep here lying.

Complaining about my heart and head.
But not trying to get it changed.

Waiting for a holy miracle.
Remaining to myself as all-time debacle.
 

Cizinec

21. června 2017 v 22:11 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Neztratím, co neměl jsem.
Třeba bytí člověkem.

Kdo je to v tom zrcadle?
Jak hledí na mě zvídavě.
Jsem to já? A kým že jsem?
Nazval bych se cizincem.

Srdce pravidelně bije.
Ptám se ale, čí je?
Myšlenky hlavou krouží,
Komu ale hlava slouží?

A koho vlastně jsou…?
Slzy co na tváři se mi sknou?

Ach...

20. března 2017 v 22:28 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Sedávám teď hodně sám a hledím před sebe bez jediného slova. Občas mi po tvářích stékají slzy, jindy je jen tak, kamenná a bez výrazu. Myšlenky se stáčí k touhám uvnitř mne, jenž se snažím zatlačit co nejhlouběji to jde.
Přece s někým nebudu jen proto, abych s někým byl.
Přesto však... Ach jak bych si přál... Jak moc bych si to přál! Skončit někomu v náručí! Být políben! Pro nic víc, než ten pocit. Jen těch pár vteřin tělesného kontaktu, co neznamenají nic víc, než to, čím jsou.
Nesmím, nemohu, je to hloupé.
A kdo také by na to přistoupil? Kdo by mne objal a políbil jen proto, aby mne objal a políbil? Ani ne ze soucitu, ani ne z přátelství, ani ne z lásky. Kde najdu toho, jemuž jen pohlédnu do očí a on přikývne, my se na pár vteřin sejdeme a pocítíme teplo toho druhého a pak si zase půjdeme každý svou cestu? Bez hloupých slov, bez zbytečností.
Nejraději bych si vyrval vlasy s hlavy. A stáhl se z kůže.
Jak hloupá, hloupá a ubohá touha to je. Spočinout někomu v náručí. A proč vlastně? Pro nic. Objat někoho jen proto, abych byl objat. Políbit někoho jen proto, abych byl políben. Ne déle, než minutu. Snad ani tu celou ne. Nic víc nechci. A nic víc ani chtít nedokážu. Přesto si přeji, abych žádal méně.
Mít zas tak čistou hlavu, jak pěkné by to bylo.
Ne, já se prostě potápím ve tmě. Nechávám se tánnout ke dnu. A táhnu se tam já sám. Objímám si kolena a ve své hlavě vytvářím obraz čísi hrudi, k níž tisknu tvář. Srdce mi v té představě buší klidně a pokojně, zatímco ve skutečnosti mi chce vyskočit z téměř bolestně sevřené hrudi.
Co teď se mnou?
Jsem nesnesitelný sám sobě. Pohrdám sebou a svým přáním, přesto však roním slzy a vzdychám nad nemožností jeho naplnění. Nejraději nechal bych si projít hlavou kulku, místo těch mnoha myšlenek, co tam víří jako zblázněné.
Co jsem komu provedl, že jsem se octl až tady?
Přece jsem nikoho nezabil! Nebo snad ano?
Vidím ho. Vídám ho každičký den. Je to tak. Potkávám svou oběť, toho, jemuž jsem rozdrtil duši a sebral mu dech. Teď žiji v jeho těle a pozoruji jeho oči v každém odraze, co se mi naskytne.
Obejmi mě a polib... Prosím...
 


Hrob

3. března 2017 v 12:24 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Táhnou mě, táhnou mě dál,
přestože se jim vzpírám.
Chtějí mě do hrobu dát.
I když ještě dýchám.

Drží mě pevně a nepouštějí.
Vedou mě cestou prašnou.
Nezpomalují a neváhají.
Chtějí mi duši zhasnout.

Drtí mé paže v sevření.
Jsou silní jako medvědi.
Připravili mi v zemi vězení.
Hrob mám a ještě nejsem po smrti.

Pod maskou

12. února 2017 v 22:18 | Profesionální Lhář |  Z deníku Lží
Tak je to tady...
Byla chvíle, kdy jsem snil o tom, že mě budou lidé chtít poznat. Že se budou ptát, kdo jsem...
Nikdo se nepřišel zeptat, nikdo se nezajímá a mé vlastní lži, které mne tvoří jsou již tak těžké...
Hádám, že tohle je můj konec. Sundám ze sebe tu masku. Očistím se a vstoupím do světla...
Tahle má malá vzpoura skončí stejně, jako byla započata. Nepovšimnuta.
Cítím to. Ten osvobozující pocit. Už jen natahuji ruku a přijímám osvobození.
Je čas! Strhnout masku a říct světu, co jsem vlastně zač!
Ta svoboda!

Heh... Ne... Ještě jsem si neužil dostatek zábavy.
Ještě chvíli.

My 'Godbye'

2. února 2017 v 10:22 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
So, here I lie,
don't touch me please.
Looking at sky,
trying to fall asleep.

If I never wake up,
burn my body to the bone.
Tell them that I gave up
and I'm happy to be gone.

Tell everyone how I ran away.
Not from people, hate or culture.
Just write it on my grave.
That I was only scared of future.

Silueta

22. ledna 2017 v 0:11 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Dříve, než Slunce získá moc,
lehce vpluji mezi stíny.
Zapomeneme na onu noc,
já i můj pocit viny.

Dřív, než ty se probudíš,
budu už na cestě pryč.
To, co mým jménem oslovíš
bude jen mizející chtíč.

Dřív než začneš plakat,
představ si mou siluetu,
jak nastavuje svá záda
tobě i celému světu.

Neexistující krása zimy

2. ledna 2017 v 20:42 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
Procházel jsem městem zahaleným do zimního hávu. Na oknech si mrazím vykreslil umělecká díla a vše ostatní zahalil sníh. Bylo bílo. Vše se zdálo jako potřené jednou jedinou barvou. Dodávalo to člověku pocit klidu. Svět byl tichým, klidným místem. Byl bez jakéhokoli překvapení. Ah... To tedy.
Zahlédl jsem ji ležet na chodníku. Jako takovou tmavou skvrnu narušující tu bílou dokonalost. Hruď se jí nezvedala a řasy měla pokryté jinovatkou. Vypadala téměř, jakože spí. Jenže u pootevřených úst se žádný dech nesrážel do obláčků. Už také trochu modraly.
Z nebe se začaly snášet vločky sněhu, snad jako kdyby chtěly zakrýt ten výjev, co se mi naskytl. Ale bylo pozdě. Viděl jsem to. Dokonce i tu kaluž krve. Ránu jsem nehledal. Smířil jsem se s myšlenkou, že ji někdo bodl do zad. Šlápl jsem do té kaluže a vyrazil dál svou cestou, zanechávajíc za sebou rudý otisk boty. Takové malé překvapení v tomhle dokonalém světě.
Neotáčel jsem se. Jen jsem si nedovolil neotázat se sám sebe na to, kolik z nás ještě takhle, či jinak bodnou do zad?

For my Dearest

9. prosince 2016 v 15:52 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
It's hard to breathe when you're around.
I want to hide ten feet under the ground.

I have things I want you to hear.
But even more I don't want you anywhere near.

You are making me nervous in every possible way.
So please, please, far away from me you stay.

When I see you, in my stomach it wakes up the butterflies.
And another piece of bravery in my heart dies.

I can't talk or move when I'm with you.
I'm scared that wrong would be everything I will do.

Oh no, this is not because you might be my soulmate.
Truly it's because all I have for you is hate.

Expert

25. listopadu 2016 v 16:03 | Profesionální Lhář |  Umění lhát
If you're not listening,
you can't understand.
Please stop analyzing.
You won't undersand.

Stop making yourself a doctor.
It can't really help.
Telling me some shits and leaving right after.
This will never help.

Drop it now and forget.
You won't find the diagnose.
Better now, before we regret.
You don't know the diagnose.

If you'd shut up and hear me,
there might be a chance.
For understanding me you think you don't need it.
So you buried your special chance.